Sloup Nejsvětější Trojice, 1999 - 2001

Nejsvětější Trojice
Místo: 
Olomouc

Čestný sloup Nejsvětější Trojice v Olomouci, který byl k hrdosti olomouckých občanů v listopadu roku 2000 zařazen mezi památky UNESCO, bývá bez nadsázky označován za perlu moravského barokního sochařství.

Monumentální sloup na olomouckém náměstí, završující většinu pohledových os ústících do náměstí, se stal vrcholným příkladem barokního urbanistického cítění. Se svojí výškou přibližně 32 metrů patrně nemá co do velikosti srovnání v žádném
z evropských měst.

Jeho nespornou uměleckou hodnotu akcentuje sochařská výzdoba celkem 52 samostatných figur sloupu: 18 kamenných soch světců v nadživotní velikosti a 12 nadživotních soch andílků-světlonošů, 12 kamenných reliéfů polopostav apoštolů a 3 reliéfy křesťanských ctností, monumentální vrcholové měděné pozlacené skupiny Nejsvětější Trojice s archandělem Michaelem
a Nanebevzetí se skupinou Panny Marie nesené anděly. Sochařská výzdoba olomouckého sloupu patří k vrcholům moravského sochařství 1. poloviny 18. století.

Stavbu tohoto monumentu započal olomoucký kamenický mistr a architekt Václav Render roku 1716. Jeho záměr nebyl nijak malý, jak si můžeme přečíst v jeho dopise městské radě: "Ke cti a slávě Boha všemohoucího, Panny Marie a světců, postavím sloup, který svou výškou a nádherou výzdoby nebude mít rovného v žádném jiném městě." Sochařská výzdoba sloupu je dílem olomouckých sochařů Filipa Sattlera a Ondřeje Zahnera, podle Zahnerova návrhu pak vrcholová sousoší vytepal a pozlatil olomoucký zlatník Šimon Forstner.

Pod vlivem různých, především válečných událostí, byl sloup dokončen teprve po třiceti sedmi letech. Slavnostní konsekrace, umocněná přítomností císařsko-královského páru Marie Terezie s Františka I. Lotrinského a olomouckého biskupa kardinála Troyera, proběhla 9. září 1754.

Od doby svého vzniku byl sloup několikrát poškozen především za válečných událostí a byl vícekrát opravován. Příznačnou okolností, na kterou jsou všichni s věcí seznámení Olomoučané patřičně hrdí, je fakt, že výstavbu sloupu i hlavní restaurátorské práce po celé období jeho existence prováděli pouze olomoučtí občané.

Také poslední restaurování v letech 1999-2001 bylo prováděno pod vedením olomouckého restaurátora Ladislava Werkmanna, tentokrát v široce založeném týmu specialistů různých oborů z celé republiky.

K celému restaurování je v souhrnu nutné poznamenat, že pod vlivem řady okolností se akce, původně plánovaná na tři plné restaurátorské sezóny 1999 - 2001, zkrátila takřka na polovinu. Počátek restaurování kamene se posunul z května 1999 až na listopad tohoto roku. Konec restaurování, původně předpokládaný v závěru roku 2001, byl vzhledem k požadavkům investora posunut na konec srpna 2001.

Přes tyto zásadně nepříznivé okolnosti bylo k celé restaurátorské akci přistupováno maximálně svědomitě, s vědomím mimořádného významu celé akce. Byly dodržovány veškeré technologické lhůty, ani jeden z potřebných kroků nebyl žádným způsobem zanedbán.

Dobrou organizací práce i svědomitým přístupem všech zúčastněných se podařilo i přes zkrácený termín celou akci dovést do zdárného konce.

Další fotografie